SEBEDESTRUKCE
"Nemohu to změnit....."
Slovo sebedestrukce může na první pohled znít velmi tvrdě. Mnoho lidí si pod ním nedokáže nic konkrétního představit, nebo si představí pouze extrémní chování – například závislosti, nebo vědomé ubližování sobě samému. Ve skutečnosti však může mít sebedestrukce mnohem jemnější a skrytější podobu.
Většinou se jedná o hluboký vnitřní program, který běží v podvědomí a člověk si ho vůbec neuvědomuje. Neprojevuje se vždy dramaticky. Může se skrývat v myšlenkách, pocitech, v našem vztahu k sobě samým i v tom, jak zacházíme se svým tělem.
Sebedestrukce je vnitřní nastavení, ve kterém člověk – vědomě nebo nevědomě – obrací svou energii proti sobě. Často jde o staré programy, které vznikly v dětství, v náročných životních situacích nebo jako reakce na dlouhodobý stres.
Tyto programy mohou v těle působit dlouhodobé napětí a postupně oslabovat přirozenou rovnováhu organismu.
Jak se sebedestrukce projevuje
Sebedestruktivní nastavení se projevuje například v negativních myšlenkách, které si opakujeme. "Nemá to už cenu se snažit", "Stejně se to nezmění", "To si nemůžu dovolit". Jindy v tom, jak se rozhodujeme, nebo jak zacházíme se svým tělem. Typickými projevy mohou být neustálé pochybnosti o sobě, vnitřní kritika a obviňování sebe sama, dlouhodobé potlačování emocí, ale pozor, také neschopnost odpočívat nebo naslouchat potřebám těla!
Velmi častá forma destrukce je i špatné nastavení hranic, nebo když člověk dává energii všem kolem sebe a sám sebe staví až na poslední místo, což může způsobit dlouhodobé napětí a vyčerpání.
Vztah mezi sebedestrukcí a zdravím
Lidské tělo není oddělené od psychiky. Myšlenky, emoce a vnitřní nastavení mají na tělo mnohem větší vliv, než si často uvědomujeme.
Pokud člověk dlouhodobě žije v napětí, vnitřní kritice nebo pocitu viny, tělo na to reaguje. Nejprve se může objevit únava, vyčerpání nebo snížená odolnost organismu. Postupně se mohou přidat různé choroby, z nichž postupně vzniknou například chronické potíže, nebo daleko závažnější onemocnění.
Jestliže je i váš případ, že cítíte dlouhodobou únavu či bolesti bez jasné příčiny, objevuje se hormonální nerovnováha nebo autoimunitní onemocnění, zpozorněte.
Je však důležité říct, že nemoc nikdy není pouze výsledkem jedné příčiny. Vzniká jako kombinace mnoha faktorů. Vnitřní nastavení je jen jedním z dílků celé skládačky.
Odkud se sebedestruktivní programy berou?
Sebedestruktivní programy většinou nevznikají proto, že by člověk chtěl ubližovat sám sobě. Často jsou výsledkem dlouhodobého přizpůsobování se okolí.
Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde se necítí dostatečně přijímané, může si postupně vytvořit přesvědčení, že musí být lepší, hodnější nebo silnější, aby bylo milováno. Někdy se naučí potlačovat své emoce nebo potřeby, aby nezpůsobovalo problémy.
Tyto vzorce se pak mohou přenášet do dospělosti a fungovat jako nevědomé programy.
Člověk pak může žít celý život s vnitřním pocitem, že není dost dobrý, že musí neustále něco dokazovat nebo že jeho vlastní potřeby nejsou důležité.
Je možné tento program změnit?
Dobrou zprávou je, že tyto programy nejsou neměnné. Jakmile si je člověk začne uvědomovat, může s nimi postupně pracovat.
Proces změny obvykle nezačíná bojem s naším špatným nastavením, ale celkovým pochopením situace. Je důležité nejprve uvidět, jaké vzorce v nás běží, odkud pocházejí a jak ovlivňují náš život.
Pomoci mohou různé přístupy – psychologická práce, práce s emocemi, energetické metody nebo přírodní podpora organismu.
V některých případech mohou být užitečné také homeopatické preparáty, které pracují s hlubšími emočními vrstvami a pomáhají uvolňovat staré vzorce uložené v těle.
Stejně důležitá je i práce se sebepřijetím a postupné budování zdravého vztahu k sobě samému.
Cesta k sebelásce
Sebeláska je dnes často skloňované slovo, ale ve skutečnosti nejde o jednoduchý koncept. Pro mnoho lidí je to dlouhá a postupná cesta.
Neznamená to stát se dokonalým nebo myslet jen na sebe. Znamená to naučit se zacházet se sebou s větší laskavostí a respektem. Patří sem například schopnost naslouchat svému tělu, dovolovat si odpočinek, respektovat vlastní hranice, přijímat své emoce.
Když se začne měnit vztah člověka k sobě samému, mění se postupně i jeho vnitřní nastavení. Energie, která byla dříve obrácená proti sobě, se může začít obracet směrem k uzdravení.