TEMNÁ NOC DUŠE

V moderním smyslu může "Temná noc duše" označovat jakékoliv období velké krize nebo transformace, a to nejen v duchovním či náboženském kontextu. Může se jednat o hlubokou osobní krizi, kdy se člověk cítí ztracený, odcizený nebo bez naděje.  

Cesta z "Temné noci duše" je jedinečná pro každého člověka. Jedná se o proces hlubokého sebepoznání a přijetí. Můžeme jej vnímat jako průchod obdobím velkého utrpení, nejistoty a pochybností o sobě samém, o životě a Boží přítomnosti.

Toto období by nejlépe vystihla metafora  "dovnitř a ven". Tato slova naznačují  hluboký osobní a duchovní proces, který vyžaduje, aby člověk prošel do svého vlastního nitra, aby se mohl skutečně proměnit a následně se vrátit zpět do světa s novým pochopením. 

Pro nás to znamená čelit vlastním emocím, stínům, strachům a starým vzorcům, které nás omezují. Tento proces může být bolestivý, protože často zahrnuje konfrontaci s věcmi, které bychom raději ignorovali. Záleží pouze na nás, jak se s tímto obdobím vyrovnáme, zda bude naše cesta dlouhá a obtížná, nebo ji budeme chápat tak, že právě skrze ni najdeme nový smysl života, duchovní probuzení nebo vnitřní mír.

Co se s námi v tomto období děje?

Pro někoho může být toto období obdobím smutku, pro druhého stavem velmi hluboké deprese. Člověk ztrácí spojení s proudem života, mnohdy přichází pocit, že život jako takový ztrácí smysl. Život je prázdný. Nevnímáme, že by nás něco těšilo, naplnilo a nasytilo. Jsme odděleni od Jednoty, ale zatím netušíme, že právě toto je cíl naší cesty.

Spolu s únavou a vyčerpaností mizí naše touhy a potřeby. Máme pocit, že vše, co nás doposud zajímalo a naplňovalo ztrácí najednou význam.  Sport, koníčky, přátelé, vše odkládáme na později. Žijeme ze dne na den.  Jsme ztracení v tom, o co přicházíme a často nevnímáme to, co se v nás nově rodí. Jsme uvězněni mezi dvěma světy, starým a novým a ztrácíme vnitřní navigaci, která by nám řekla, co této chvíli máme dělat. Cítíme v sobě vnitřní touhu a tlak nedělat nic a odevzdat se procesu, ale jsme naučeni mít vše pod kontrolou a vlastní životy si řídit rozumem.  

Jaká je podstata této mnohdy strastiplné cesty?

Jde o to, aby se vše staré v nás rozbilo k úplnému základu. Duše se osvobodí a stane se tím, kým je. Průchod "Temnou nocí" je přirozeným procesem, ale je to velmi často proces matoucí, náročný, který nás donutí vstoupit hluboko do podzemí, do nejhlubších částí naší duše, do jejich stínů.  

Jaká je cesta z Temné noci duše?

Cesta z "Temné noci duše" je procesem obnovy a transformace. I když to může být jedna z nejtěžších zkušeností v životě, často vede k hlubšímu pochopení sebe sama, světa a duchovní dimenze bytí. Zkušenost s temnou nocí může člověka posílit, otevřít jeho srdce a přinést mu nový smysl a radost z života. 

1. Odevzdání se procesu

Každá změna s sebou nese hlavní prvek, kterým je přijetí.  Chceme-li se uzdravit, musíme v první řadě přestat bojovat a nemoc přijmout. Chceme-li se dostat z utrpení a bolesti, je třeba odevzdat se nejistotě. To může znamenat vzdát se kontroly a důvěřovat, že tento proces má svůj hlubší smysl. Odevzdání se neznamená rezignaci, ale spíše přijetí toho, že některé věci nelze okamžitě pochopit ani změnit. Namísto toho, aby člověk bojoval proti utrpení nebo se mu snažil vyhnout, je důležité jej plně prožít a přijmout jako něco, co může vést k hlubšímu porozumění sebe sama.

2. Vytrvalost a trpělivost

Cesta z temnoty může být dlouhá a náročná, ale důležité je zůstat vytrvalý. Můžeme procházet obdobím, kdy se zdá, že nedochází k žádnému pokroku, ale trpělivost a vytrvalost jsou klíčové. Můžeme to brát jako duchovní test, kdy se zkouší víra a odolnost.

3. Důvěra v proces transformace

Temná noc duše nás vede k hluboké vnitřní transformaci. I když se může zdát, že je to období ztráty nebo selhání, nakonec to je příležitost k novému začátku, často nalezení vztahu k sobě samému. Je důležité věřit, že na konci tunelu se nachází světlo, ke kterému nás naše pouť zavede.

4. Duchovní cesta

Meditace, modlitba a ponoření se do vnitřního klidu mohou být mocnými nástroji během tohoto období. Duchovní praxe může pomoci člověku zůstat ukotvený a zaměřený na něco vyššího, i když se zdá, že všechno ostatní ztrácí smysl. 

5. Průvodci

Mnoho lidí nachází sílu a útěchu v tom, že mají podporu přátel, duchovních učitelů nebo terapeutů. Mluvit o svých pocitech a myšlenkách s někým, kdo rozumí duchovní krizi, může být obrovskou pomocí. Duchovní průvodce nebo mentor, který si sám prošel podobnými zkušenostmi, může nabídnout vedení a povzbuzení.

6. Hledání a odevzdání se vyššímu smyslu 

Jakmile začne Temná noc ustupovat, důležité je hledat smysl v tom, co člověk prožil. Často to znamená najít nové hodnoty, cíle nebo poslání, které vychází z hlubšího pochopení sebe sama. Na konci "Temné noci" může člověk objevit hluboký pocit vděčnosti za to, co prožil, protože to vedlo k jeho duchovnímu růstu a probuzení. Odevzdání se vyššímu smyslu a spojení s něčím větším než je on sám může přinést klid a radost, které byly během temnoty nedostupné.

Zkušenost s Temnou nocí může člověka posílit, otevřít jeho srdce a přinést mu nový smysl a radost z života.

GU 蠱 a GUI 鬼

V tradiční čínské medicíně (TCM) mají termíny GU a GUI hluboké a symbolické významy.  GUI doslovně znamená "duch" nebo "přízrak". GU v doslovném překladu znamená "jed" nebo "parazit". Oba koncepty mají hluboký vliv na zdraví a harmonii v našem těle. Oba pojmy jsou úzce propojené a mohou se překrývat.

Gu a Gui společně označují fyzické, psychické a duchovní vlivy, které mohou narušovat zdraví člověka. V tradiční čínské medicíně se léčba těchto stavů zaměřuje na obnovení rovnováhy pomocí bylinné medicíny, akupunktury, duchovních praktik nebo meditací.

Gu může označovat fyzické červy, kvasinky a toxiny, tedy životní formu " z masa bez kostí", zatímco Gui se týká invazivních energií, duchů / zbloudilých duší, či jiných energetických parazitů spadajících významem do kategorie "bez masa a bez kostí", vyvolávajících psychické poruchy a další energetické nerovnováhy. 

GU 蠱

GU obvykle odkazuje na invazi parazitů, toxinů nebo "energetických parazitů", kteří infikují tělo a mysl. Tento koncept je v TCM velmi starý a symbolizuje infekční, těžko odstranitelné faktory. 

GU může zahrnovat fyzické patogeny, jako jsou červi, kvasinky, houby, bakterie a viry, toxické látky a zbytkové patogeny. Na jemnější úrovni se pak jedná o energetické parazity, negativní entity a energie, nebo energetické bloky. V moderní terminologii můžeme tento koncept připodobnit k přetrvávajícím infekcím, chronickým zánětům, energetickým blokům nebo toxickému vlivu prostředí. 

Léčí se převážně na úrovni fyzického těla. 

TCM se tedy v tomto případě zaměřuje na fyzickou očistu organismu a podporu vitality. Je však nutné provést i energetickou očistu těla.

Příznaky: 

• Neustálá únava, podrážděnost nebo vyčerpání
• Chronické zažívací problémy, nadýmání, střevní poruchy
• Opakující se infekce (např. kvasinky, paraziti)
• Těžko léčitelná chronická onemocnění
• Mentální problémy, jako je neklid, těžkosti s koncentrací, zmatenost
• Emoční bloky, úzkosti, strachy, obsesivní myšlenky

GUI 鬼

Na rozdíl od fyzických a energetických parazitů, které spadají pod GU, GUI v tradiční čínské medicíně označuje duchovní nebo neviditelné entity, často popisované jako "zbloudilé duše" nebo "duchové", kteří mohou narušovat energetickou rovnováhu člověka. Tyto duchovní entity mohou ovlivňovat nejen tělo, ale také mysl a emoce. 

Kromě duchovních bytostí může GUI odkazovat také na energetické entity, které se "přichytávají" na člověka, nebo do něho vstupují a negativně ovlivňují jeho energii. 

Práce s GUI zahrnuje očistu na duchovní úrovni. V cizině se běžně používá k "vypuzení" GUI klasická nebo mentální akupunktura. ( viz 13 bodů démonů v nabídce očista )

Příznaky :

• Duševní neklid, úzkost, halucinace
• Noční můry, potíže se spánkem, noční děsy
• Pocit "posednutí" nebo neustálého sledování
• Neschopnost se soustředit, zmatenost, těžké deprese
• Ztráta energie, pocit, že "něco vysává energii"

PŘÍZNAKY TRANSFORMACE VĚDOMÍ

Duchovní vzestup a transformace jsou často vyvolány hlubokou vnitřní touhou po osobním růstu, změně životních hodnot, pochopení sebe sama, nebo potřebou duchovního probuzení. Z fyzického i duševního hlediska jsou tyto příznaky vyvolávány tím, že tělo a mysl se přizpůsobují vyšším frekvencím, které přinášejí změny ve vnímání a napojení na vyšší duchovní pravdu.

Příznaky duchovního vzestupu a transformace se mohou projevovat na fyzické, emocionální, mentální i duchovní úrovni. Tyto příznaky jsou výsledkem hlubokého procesu a posunu v našem těle, kdy se člověk přibližuje k vyšší úrovni vnímání sebe a světa. 

Tento proces může být někdy náročný, protože zahrnuje hlavně změnu starých vzorců chování a přijetí vyššího duchovního vedení. Současně se musíme připravit na pročištění starých energií, zvýšení vibrací, změnu spirituální DNA.

Hlavní příznaky si můžeme rozdělit do několika skupin

1. Fyzické příznaky:

• Únava a vyčerpání
• Bušení srdce
• Změny ve spánku - noční buzení, potřeba spát déle či méně, v různých hodinách
  
• Tělesné symptomy - brnění těla, mravenčení, návaly, píchání, pocity na temeni a kolem páteře, bolest 6.čakry ("třetího oka")
  
• Nepochopitelné bolesti celého těla, pocity podobné chřipce, závratě, změny v sexuálních touhách
• Citlivost na jídlo a prostředí - intolerance, alergie, nechutenství
• Změna tělesné hmotnosti
• Rozmazané vidění, blikající zářivé částice, vidění aury
• Zhoršení či zesílení sluchu
• Silnější vjemy - například čich, chuť

2. Emocionální příznaky

3. Mentální příznaky

• Zmatek a dezorientace
  
• Změny v zájmech a prioritách
• Pocit, že se čas zrychlil, časové skoky a okna 

Jak se nejlépe s tímto obdobím vypořádat?

1. Přijímejte tento proces s důvěrou. Nebraňte se  změně. Uvědomte si, že transformace je přirozená.

2. Poslouchejte své tělo. Vnímejte jeho rytmus a potřeby. Zaměřte se na relaxaci a uvolnění. Zkuste praktikovat energetická cvičení.

3. Přijímejte své emoce a pocity. Nechte je plynout.

4. Zkuste vnímat svoji intuici. Můžete vyzkoušet meditace a duchovní praxi. Pro někoho toto období znamená i vědomou práci s energií a myšlenkou.

5. Zaměřte se na přítomnost. Snažte se i v těchto změnách žít svůj život TADY A TEĎ.

6. Objevte v sobě Lásku, Pokoru a Vděčnost. 

7. Buďte trpěliví. Každý proces i tento potřebuje svůj čas.

8. Hledejte odpovědi. Jakmile vaše duše zjistí, že jste tento proces pochopili, intuitivně se vám budou odkrývat nové a nové poznatky. Také se vám mohou postupně otevřít duchovní dary, které jsou zatím skryty v podvědomí. 

9. Najděte si podobně smýšlející lidi. Mít kolem sebe podobné lidi je velmi důležité. Sdílení poznatků, příběhů a pocitů nás může uklidnit a budeme se i v tomto neznámém období cítit bezpečně.

NEVYHNUTELNÁ SETKÁNÍ DUŠÍ

V mém příběhu se jedná pouze o dvě určité duše, které se spolu scházejí a rozcházejí. Častěji, než jak to běžně u setkání duší bývá. Tato setkání vyjadřuje jediné slovo - NAVŽDY.

V takovém případě netvoří celek jedna duše, ale tyto dvě duše dohromady. Jejich pouť časem je vždy o tom, že se na okamžik rozejdou, a potom se zase spojí. Nemohou žít dlouho odděleně, protože jejich osudem je být součástí toho druhého.

Každým vztahem se naše duše učí. Pouze tyto dvě duše si minulá setkání pamatují. Díky tomu může být každé další setkání harmoničtější.

Čím jsou tyto duše vyspělejší, tým více jim záleží na čistotě vztahu. Na tom, aby byl založený na bezpodmínečné lásce a absolutní svobodě. A to je jeden z důvodů, proč to tyto duše k sobě znovu a znovu přitahuje.

Od chvíle zrození cítíme hluboko uvnitř, že nejsme úplní, celiství. Můžeme to prožívat jako vnitřní neklid a nenaplnění. A nebo hlad. Hlad po něčem, co dobře známe a co nám od prvního okamžiku naší fyzické existence bytostně chybí.

Můžeme prožívat různé vztahy. Krátké i delší. A nemusí být vůbec špatné. Lidská část naší bytosti může mít pocit, že je nasycena. Pouze velmi hluboko v srdci známe pravdu, ale neuvědomujeme si to na fyzické rovině. Protože naše srdce jsou často velmi uzavřená. Poznání proto přichází tiše a nenápadně.

Může se také stát, že tento vnitřní pocit a touhu potlačujeme, a tím se stavíme sami proti sobě. Nejčastějším důvodem bývá strach z toho, do jaké míry toto setkání ovlivní náš současný lidský život. Protože cítíme, že to, co nás přitahuje k této duši, je nesrovnatelně hlubší, než co jsme doposud dokázali prožít s kýmkoliv jiným.

Jestliže dojde k fyzickému setkání takových bytostí, potom Já, tedy duše, splyne se svojí druhou polovinou. V této chvíli se začne jejich život odehrávat i na dalších rovinách reality. Takové propojení je v podstatě nemožné popsat obyčejnými slovy.

Strach, který ovlivňuje do určité míry všechny naše emoce a tím i vztahy, v tomto případě přestává existovat. Odložili jsme jej kdesi v minulosti a naše srdce nám dovoluje odevzdat se druhé bytosti zcela.

Cesta osamělosti může trvat roky. V okamžiku, kdy najdeme toho, kdo je nám takto předurčen víme, že to je ON. A tím celé naše hledání končí.

NEVYHNUTELNÁ SETKÁNÍ DUŠÍ A VZTAHY V REÁLNÉM ČASE

(návaznost na článek o setkání duší)

Když jsem nedávno psala o setkání dvou duší, dostala jsem od vás početnou zpětnou vazbu. Ptali jste se, jestli je vaším osudem prožít něco podobného. Druhá otázka v různých obměnách zněla: " Co udělat pro to, abychom také v normálním životě byli schopní prožívat něco tak úžasného". Je to vůbec možné? Ano je to možné.

Existuje pět hlavních rovin, na kterých náš život probíhá a mnoho vedlejších. Doplňují se a spolu utvářejí naši "opravdovou realitu". To, co si většina lidí pod pojmem realita představuje, je pouze jedna z nich. Rovina hmoty. Fyzická, chcete-li. Ta, kterou si plně uvědomujeme. Tady vládne (často zcela) právě již zmíněný Rozum, tedy naše vědomí. Druhá je rovina astrální. V té se odehrávalo mé vyprávění. Astrální rovinu si neuvědomuje každý. Proč tomu tak je?

K tomu, abychom si tyto prožitky dovolili a poté je i zhmotnili, musíme postupně duševně dospět. Probudit se. Existuje termín "Rozšířené vědomí". Je to stav, který vznikne spontánně, nebo si jej můžeme navodit. Díky němu se mohou setkat dvě bytosti a prožít spolu vzájemné hluboké citové vazby.

V astrálním světě a na rovině snů neexistuje to, co nás brzdí v běžném životě. Strach. Dovolíme si prozkoumat a prožívat naše nejhlubší vnitřní pocity, emoce a dojmy. Srdce, které je na fyzické rovině ovlivněno traumaty, vzorci chování, bolestnými vzpomínkami, atd., zde nemá problém se otevřít a cítit vše zcela a úplně. Tím se naše prožitky stávají hlubokými, plnými citů a emocí. To je jediný a hlavní důvod.

Astrální rovina a také rovina třetí (snů), jsou v našem životě velmi důležité. Vše, co zažijeme zde, nás ovlivní stejně jako to, co bychom mohli nazvat tím "jediným opravdovým". Naplňují a vyživují všechny ostatní roviny, tedy včetně našeho fyzického těla. To potřebuje tyto energie nejvíce.

Čím dříve přestaneme manipulovat tokem našeho života a zbavíme se potřeby "mít jej pod kontrolou", tím dříve unikneme ze spletité sítě rozumu a jeho manipulací námi, skrze strach. Ten můžeme nalézt za naučenými vzorci chování, kterými se v životě a tím i v lásce samotné, řídíme. To ví většina z nás. Důležité je věřit tomu, že ani strach nám nemůže sebrat sny a naději. A také tomu, že veškeré vztahy, kterých se často podvědomě bojíme, nás utvářejí. Je třeba prožít vše, abychom dovolili naší duši učit se a růst.

Důležitou roli v tomto případě hraje naše Srdce. Právě ono totiž určuje naši momentální schopnost hodnotit a současně prožívat "pravdivě" jak emoce, tak i naše pocity. Čím více je srdce ochotné do sebe vpustit veškeré vjemy beze strachu, tím více se přiblížíme naší přirozenosti. V té chvíli nepřemýšlíme, ale každou částí naší bytosti žijeme to, kým doopravdy jsme. Naše vztahy jsou svobodnější, přestávají nás omezovat. Zbavíme se očekávání, potřeb a závislostí. Stačí si to prostě dovolit. A tady v tom je jeden háček.

Dovolit si cokoliv není tak jednoduché, jak si myslíme. Stojí za ním Touha. A ta musí vyjít ze SRDCE, nikoliv z ROZUMU. A to se někdy učíme celý život.

Dovolte sami sobě otevřenost v každém vztahu a sledujte, co vám přinesl do života. Zkuste se přestat bát výzev, protože ty přicházejí v chvíli, kdy jsme na ně připraveni. Nic nestojí za to, abyste sami sebe potlačovali. Snažte se být otevření k sobě a stateční navenek.

MALÁ DUŠE A SLUNCE - Neale Donald Walsch.

Byla nebyla jedna Malá duše, která řekla Bohu: Já vím, kdo jsem !"

A Bůh řekl: "To je báječné ! Kdo jsi ?"

A Malá duše vykřikla: Já jsem Světlo !"

Bůh se zeširoka usmál a pravil: "Správně ! Jsi Světlo."

Malá duše byla šťastná, že přišla na věc, kterou si v Království měly uvědomit všechny duše. "Hurá, radovala se, "to je nádhera !"

To, že věděla, kdo je, jí ale brzy nestačilo. Malá duše pocítila podivné nutkání a chtěla teď být tím, kdo je. A tak se naše Malá duše vrátila k Bohu (což není špatný nápad pro všechny duše, když chtějí být tím, čím doopravdy jsou) a řekla: "Ahoj Bože ! Když už vím, kdo jsem, mohu tím také být ?"

A Bůh na to řekl: "Chceš říct, že chceš být tím, čím už jsi ?"

"Víš," odpověděla Malá duše, "jedna věc je vědět, kdo jsem a něco úplně jiného je tím také být. Chci vědět, jaké to je být Světlem !"

"Ale ty už jsi Světlo !" opakoval Bůh a znovu se usmál.

"Ano, ale já chci poznat jaké to je !" křičela Malá duše.

"Aha," řekl Bůh, který se nemohl ubránit smíchu "měl jsem to vědět. Vždycky jsi měla ráda dobrodružství." Pak se Bůh přestal usmívat. "Je tady ale jedna věc..."

"Jaká ?" zeptala se Malá duše.

"Neexistuje totiž nic jiného než Světlo. Víš, nestvořil jsem nic, co bys nebyla, a tak pro tebe nebude jednoduché prožít sama sebe takovou, jakou opravdu jsi. Neexistuje totiž nic, čím bys nebyla."

"Jak to ?" řekla Malá duše, kterou to trochu zmátlo."

"Podívej se na to takhle," řekl Bůh. "Jsi jako svíčka ve Slunci. A jsi tam na správném místě. Spolu s miliony, miliardami dalších svíček tvoříte Slunce. Bez vás by Slunce nebylo Sluncem. Leda, že by to bylo Slunce bez jedné ze svých svíček... a to by vůbec žádné Slunce nebylo, protože by nesvítilo tak jasně. Proto je otázka, jak poznat sama sebe jako Světlo, když jsi světlem obklopena."

"Hmm," zvedla Malá duše hlavu, "ty jsi Bůh. Vymysli něco !

Bůh se znova usmál. "Už jsem to vymyslel," řekl Bůh. "Protože nemůžeš poznat sebe sama jako Světlo, když jsi ve Světle, obklopím Tě tmou."

"Co je to tma ?" zeptala se Malá duše.

Bůh odpověděl, "To je to, co nejsi."

"Budu se tmy bát ?" vykřikla Malá duše.

"Jen pokud se tak rozhodneš," odpověděl Bůh. "Ve skutečnosti není čeho se bát, pokud se nerozhodneš, že to bude naopak. Vidíš, všechno si to jen vymýšlíme."

"Aha," řekla Malá duše a hned se cítila lépe.

Potom Bůh vysvětloval, že abychom mohli vůbec něco zažít, objeví se pravý opak. "Je to veliký dar," řekl Bůh, "protože bez něho byste nemohli poznat, jaké věci jsou." www.vesmirni-lide.cz www.andele-svetla.cz

"Nerozeznali bychom teplo, kdyby nebyla zima, nahoře, kdyby nebylo dole, ani rychlé bez pomalého. Jak bychom rozeznali pravé bez levého ? Jak bychom poznali tady, kdyby nebylo jinde, nyní, kdyby nebylo jindy ?"

,A proto," řekl Bůh, "když jsi obklopena tmou, nehroz na ni pěstí, nezvyšuj svůj hlas a neproklínej ji."

"Raději buď tmě Světlem a nezlob se na ní. Pak poznáš, kdo opravdu jsi, a všichni ostatní to také poznají. Nech své Světlo zářit tak, aby každý poznal, jak jsi jedinečná !"

"Myslíš, že je správné druhým ukázat, jak jsem jedinečná ?" zeptala se Malá duše.

"Samozřejmě !" usmál se Bůh. Je to velmi správné ! Ale nikdy nezapomeň, že 'jedinečná' neznamená 'lepší'. Každý je jedinečný, každý svým vlastním způsobem ! Přesto na to mnoho lidí zapomnělo. Když uvidí, že svou jedinečnost ukazuješ ty, pochopí, že je správné, aby byli jedineční také oni."

"Hurá !" řekla Malá duše a začala tancovat a poskakovat, smát se a skákat radostí. "Můžu být tak jedinečná, jak jen budu chtít !"

"Ano, a můžeš začít teď hned," řekl Bůh, který tancoval, skákal a smál se spolu s Malou duší. "Řekni mi, čím chceš být jedinečná ?"

"Čím chci být jedinečná ?" opakovala zamyšleně Malá duše. "Tomu nerozumím."

"Inu," vysvětloval Bůh, "být Světlem znamená být jedinečný, být něčím zvláštní. A jedinečná můžeš být mnoha způsoby. Můžeš třeba být hodná, vlídná, tvořivá nebo trpělivá. Napadá tě ještě něco, čím bys mohla být jedinečná ?" Malá duše se na chvíli zamyslela. "Napadá mě spousta možností, jak být jedinečná !" zvolala Malá duše. "Je jedinečné pomáhat. Je jedinečné sdílet. Je jedinečné být přítelem. Je jedinečné být ohleduplná k druhým !"

"Ano !" souhlasil Bůh, "a Ty můžeš v každém okamžiku být všemi těmito věcmi najednou, nebo jen tou častí, pro kterou se rozhodneš. Právě to znamená být Světlem."

Já vím, čím chci být, já vím, čím chci být !" jásala dušička. "Chci být jedinečná tím, že budu odpouštět. Je jedinečné být odpouštějící ?"

"Ó ano," ujistil Bůh Malou duši. "To je velmi jedinečné.

"Hurá," řekla Malá duše. "Tak tím chci být. Chci být odpouštějící. Chci zažít sebe sama jako odpuštění."

"Dobrá," řekl Bůh, "Ještě něco bys ale měla vědět."

Malá duše začínala být netrpělivá. Jakoby se nic neobešlo bez komplikací. ,A co to je, co bych ještě měla vědět ?" povzdechla si.

"Není nikdo, komu bys mohla odpustit.

"Nikdo ?" To se dušičce zdálo neuvěřitelné.

"Nikdo takový tu není," opakoval Bůh. "Vše, co jsem stvořil, je dokonalé. V celém Stvoření není jediná dušička méně dokonalá než jsi Ty. Jen se kolem sebe rozhlédni."

Až teď si Malá duše všimla, že se kolem ní shromáždil veliký zástup. Přišly duše z daleka široka, z celého Království, protože se rychle rozšířila zpráva o tom, že Malá duše vede s Bohem neobvyklý rozhovor, a každý chtěl slyšet o čem si povídají.

Malá duše užasle hleděla na bezpočet jiných duší, které se zde sešly a musela s Bohem souhlasit. Žádná z nich nevypadala méně nádherná, méně velkolepá či méně dokonalá než ona sama. Shromážděné duše vypadaly tak kouzelně a šla z nich taková záře, že na ně Malá duše ztěží mohla pohlédnout.

"Komu bys tedy chtěla odpouštět ?" "Tak se mi zdá, že to nebude žádná legrace !" zabrumlala si Malá duše. "Chtěla jsem vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat pocit spojený s touto částí jedinečnosti."

A tak Malá duše poznala, jaké to je být smutná.

V tu chvíli vystoupila ze zástupu Přátelská duše. "Netrap se, Malá duše," řekla Přátelská duše, "já Ti pomohu."

"Opravdu ?" rozzářila se Malá duše. "Ale jak ?"

"Jednoduše se stanu někým, komu bys mohla odpustit !"

"To bys udělala ?"

"S radostí !" zašveholila přátelská duše. "Mohu vstoupit do tvého příštího života a udělat Ti něco, co bys mi pak mohla odpustit."

"Ale proč ? Proč bys to dělala ?", ptala se Malá dušička. "Ty, jako naprosto dokonalá Bytost. Ty, která vibruješ takovou rychlostí a záříš tak jasným světlem, že na tebe ztěží mohu pohlédnout ! Proč bys chtěla snížit své vibrace natolik, aby tvé zářivé světlo ztmavlo a zhoustlo ? Proč bys jen chtěla - Ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se celým Královstvím rychlostí myšlenky - vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, abys mi mohla provést něco zlého ?"

"To je snadné," řekla Přátelská duše. "Udělala bych to, protože Tě miluji."

Malou duši tato odpověď překvapila.

"Nediv se tolik," řekla jí na to Přátelská duše, "udělala jsi pro mě totéž. Copak si nevzpomínáš ? Ach, už tolikrát jsme spolu tančily, Ty a Já. Tančily jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály ! Jen si to už nepamatuješ."

"Obě jsme byly vším. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, jsme nyní i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byli tím kdo ubližuje i tím ublíženým."

"Setkaly jsme se už mnohokrát. Jedna vždy poskytla té druhé dokonalou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, čím skutečně jsme."

,A tak," vysvětlovala dál Přátelská duše, " vstoupím i do Tvého příštího života a budu 'ta špatná'. Provedu Ti něco opravdu hrozného a Ty pak můžeš zažít sebe sama jako odpuštění.

"Ale co mi uděláš ?" ptala se Malá duše, která teď trochu znejistěla "co by mohlo být tak hrozné ?"

"Neboj," řekla Přátelská duše a zamrkala, "něco už vymyslíme."

Potom jako by Přátelská duše zvážněla a pronesla tichým hlasem: "Víš, v jednom máš pravdu."

"A v čem ?" chtěla vědět Malá duše.

"K tomu, abych Ti mohla ublížit, budu opravdu muset hodně snížit své vibrace a ztěžknout." Budu muset před­stírat, že jsem něco, co nejsem. Mám tedy na srdci jednu věc, o kterou bych Tě na oplátku chtěla požádat.

"Ó, žádej ode mne co chceš, cokoliv si budeš přát !" vykřikla Malá duše a začala tančit a zpívat, "Hurá, budu mít komu odpouštět, budu odpouštět !" Po chvíli však Malá duše zpozorovala, že je Přátelská duše stále poti­chu.

"Tak co tedy ?" zeptala se jí Malá duše. "Co pro Tebe mohu udělat ? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš !"

"To se ví, že tato Přátelská duše je anděl," přerušil je Bůh. "Každý je anděl ! Nezapomínejte: Poslal jsem vám jen samé anděly."

Malá duše teď ještě víc než předtím toužila po tom, aby mohla splnit přání Přátelské duše. "Co pro Tebe mohu udělat ?" zeptala se jí znovu.

"Ve chvíli, kdy na Tebe zaútočím a srazím Tě na kolena," odpověděla Přátelská duše, "ve chvíli, kdy Ti provedu to nejhorší, co si dokážeš představit - přesně v tom okamžiku..."

"Ano ?" přerušila ji Malá duše, "Co... ?"

Přátelská duše teď už jen šeptala.

"...vzpomeň si, kdo opravdu jsem."

"Ach ano," vykřikla Malá duše, "slibuji ! Vždy si Tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď a právě tady !"

"To je dobře," řekla Přátelská duše, "protože já budu tak moc předstírat, že zapomenu, kdo jsem. A jestli si nevzpomeneš, jaká opravdu jsem, zůstanu možná ve svém zapomnění velmi dlouho. A když Já zapomenu, kdo jsem, možná zapomeneš i Ty na sebe a budeme obě ztraceny. Pak už by nám pomohla jedině nějaká další duše, která by nám oběma připo­mněla, kdo jsme."

"Ne, my nezapomeneme !" Slibovala znovu Malá duše. "Budu si pamatovat, kdo jsi ! A budu Ti děkovat za ten krásný dar, který mi dáš - možnost naplno prožít své Já, takové jaké opravdu je."

A tak se dušičky domluvily. Malá duše vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je Světlem, které je tak jedinečné, a že je částí jedinečnosti zvané odpuštění.

A Malá duše dychtivě čekala na příležitost prožít sebe sama jako Odpuštění a děkovat každé duši, která jí to umožnila.

A kdykoliv se Malá duše v novém životě setkala s nějakou novou duší, ať už jí toto setkání přineslo potěšení nebo smutek - a zejména když přinášela smutek - vzpomněla si Malá duše na to, co řekl Bůh.

"Nikdy nezapomeňte," usmál se Bůh, "poslal jsem vám jen samé anděly."