PRÁVA PODLE ČAKER

PRÁVA PODLE ČAKER

"Návrat k sobě skrze čakry"

Každý člověk přichází na svět s určitým vnitřním nastavením. Ne jako naučeným systémem pravidel, ale jako přirozeným povědomím o tom, co je v pořádku.

Dítě nepotřebuje vysvětlit, že má právo být.
Nepotřebuje svolení k tomu, aby cítilo, co cítí.
Nepřemýšlí nad tím, jestli smí zabírat prostor.

To všechno je přirozené.

Během života se ale tyto jistoty začnou postupně narušovat. Přizpůsobujeme se, učíme se co se " smí" a co se " nehodí", pomalu se odpojujeme od toho, co jsme původně vnímali jako samozřejmé. A postupně se odpojujeme od nás samých. Od naší přirozenosti. A často je potlačena nejen naše pravda a intuice, ale také naše přirozená práva.

Právo není něco, co si musíme zasloužit. Práva už v sobě máme. Tato práva jsou úzce propojená s jednotlivými energetickými centry v těle, kterým se říká čakry.

JAKÁ PRÁVA VLASTNĚ MÁME?

Právo být (kořen)

Na úplném začátku stojí to nejzákladnější - Mám právo být tady. Existovat. Zabírat prostor.

Bez podmínek. Bez potřeby si své místo obhájit.

Právem první čakry je základní právo na život, právo být zde. Toto se pak dále projevuje v právu mít co potřebujeme, abychom přežili. Odepíráme-li si základní potřeby přežití - jídlo, oblečení, přístřeší, teplo, péči o zdraví, zdravé prostředí, fyzický dotek - naše právo mít je ohroženo. V důsledku toho budeme pravděpodobně pochybovat o tomto právu během našeho života, vztahu k mnoha věcem od peněz a bohatství, k lásce nebo času pro sebe.

Když je toto právo pevné, člověk cítí klid v samotné své přítomnosti. Pokud je toto právo narušené, člověk se často cítí nejistý, stažený, jako by "neměl místo", jako by byl navíc. A pak se velmi snadno dostává do obhajování své existence skrze výkon, chování nebo přizpůsobení.

Právo cítit (sakrální centrum)

Další vrstva jde hlouběji. Mám právo cítit to, co cítím. Bez vysvětlování, proč to tak vnímám. Bez omlouvání se, co vlastně cítím. Bez potřeby to měnit, aby to bylo přijatelné.

Od dětství jste možná slýchali větu: "Nebreč, nemáš důvod". V této chvíli vám bylo (možná poprvé) upíráno právo na vaše city. Protože emoce nejsou chyba. Nejsou něco, co je potřeba opravit nebo upravit, aby byly přijatelné pro druhé. Jsou přirozenou součástí prožívání.

Právo jednat a nastavit hranice (solar plexus)

V právu jednat se láme síla. Mám právo jednat podle sebe. Říct ano i ne. Mám právo nastavit si své hranice. Bez pocitu viny. Bez potřeby to obhájit. Bez pocitu, že tím někomu ubližuji.

Toto právo v sobě nese sílu. Sílu stát za svými kroky a nést za ně odpovědnost. Pokud toto právo chybí, vzniká přesně to, o čem jsem psala v článku o Obhajování se. Máme potřebu vysvětlovat každé rozhodnutí, potřebu obhajovat své "ne". A tady se nám pak ztrácí obrovské množství energie.

Toto právo je často omezováno již od dětství. Díky autoritám. Učíme se poslouchat a následovat. Naše jednání by přeci měla být "správná". Stach z potrestání a vynucení často slepé poslušnosti jak vůči rodičům, tak i kultuře, vážně narušuje naši osobní moc - vědomé použití našeho práva jednat.

Právo cítit a dávat lásku (srdce)

Mám právo milovat a být milován/a.

Bez podmínek. Bez dokazování. Ne jak výsledek snahy. Ale jako přirozený tok energie. Láska není něco, co si musíme zasloužit. Je to stav, který si můžeme dovolit.

Pokud je toto právo oslabené, člověk často dává víc než přijímá, snaží se "zasloužit si" lásku, a obhajuje své jednání, aby o ni nepřišel. Když je nám ublíženo, nebo jsme odmítnuti, často pochybujeme nebo omezujeme své právo milovat a následně uzavíráme své srdce. Když se pak do lásky ještě vloží podmínky, je ohrožena naše sebeláska.

Právo mluvit a říkat svou pravdu (krk)

Mám právo říct svou pravdu. Mám právo vyjádřit to, co vnímám.

Sdílet svůj pohled, své prožitky, své vnitřní nastavení. Ne proto, aby to bylo přijato jako jediná pravda, ale proto, že je to moje pravda.

Ale pozor – neznamená to druhé přesvědčit, obhájit se, vysvětlit tak, aby vše druzí přijali. Znamená to říct… a nechat to být. Pokud toto právo není ukotvené, člověk buď mlčí, nebo mluví, ale snaží se být pochopený za každou cenu.

Právo vidět (třetí oko)

Mám právo vnímat věci po svém.

Každý z nás vidí věci jinak. Má jiné zkušenosti, jiné nastavení, jinou citlivost. To, že něco vidím jinak než druzí, neznamená, že je to špatně. Znamená to, že je to můj pohled na svět. Jestliže je právo vidět přijaté, otevírá se naše intuitivní vidění. Dovolujeme si vidět nejen věci zřejmé, ale také ty neviditelné.

Právo vědět a být napojený (koruna)

Na nejhlubší úrovni je přítomná tichá jistota - Mám právo vědět.

Je to vnitřní klid, který nevzniká jen z naučených informací, ale z propojení se sebou a s celým vesmírem. Jsme napojeni na to, čeho jsme součástí a plně si to uvědomujeme.

Návrat k přirozenosti

Náš návrat k našim právům je o postupném dovolování si být více v sobě, cítit bez odporu, jednat beze strachu, mluvit bez tlaku a vnímat bez pochybností o sobě.

Když se tato práva začnou znovu usazovat, přichází Vnitřní klid. Pevný, přirozený, tichý. Klid, ve kterém už není potřeba hledat, jestli jsme v pořádku. Protože to jednoduše víme.

Tématu vnitřních práv se věnuji v semináři Harmonizace čaker. Podíváme se na to, jak jsou tato práva propojená s jednotlivými energetickými centry, kde dochází k jejich oslabení a jak je možné je znovu přirozeně ukotvit v sobě. Nejde o teorii, ale o vlastní prožitek a návrat k tomu, co už v sobě každý z nás má.