DOVOLOVÁNÍ SI – proč se změna nedá vynutit
"Dovolit si nezačíná krokem. Začíná tím, že přestanu stát proti sobě."
Mnoho lidí na sobě dlouhodobě pracuje. Snaží se být klidnější, vědomější, reagovat jinak než dřív. Pozorují své myšlenky, hlídají emoce, rozumějí souvislostem. A přesto zůstává v těle napětí a únava, jako by se skutečná změna stále odkládala.
Často to není tím, že by člověk dělal něco špatně. Jen používá nástroj, který má své hranice.
Snahou se pokoušíme změnit to, co právě je. Vytváříme tlak – někdy jemný, jindy sotva postřehnutelný – ale tělo i psychika ho vnímají. A na tlak reagují sevřením. Čím víc chceme být jiní, tím méně prostoru má proměna opravdu nastat.
Dovolování je jiný pohyb. Nevede od kontroly, ale od bezpečí. Neznamená rezignaci ani pasivitu. Znamená ukončení vnitřního boje. Bez vztahu k sobě (sebelásky) zůstává změna jen rozhodnutím.
Snahou se pokoušíme změnit to, co právě je. Vytváříme tlak – někdy jemný, jindy sotva postřehnutelný – ale tělo i psychika ho vnímají. A na tlak reagují sevřením. Čím víc chceme být jiní, tím méně prostoru má proměna opravdu nastat.
Ve chvíli, kdy člověk opravdu dovolí přítomnému stavu existovat, začne se v něm něco uvolňovat. Ne proto, že by se snažil změnit, ale protože už se nemusí bránit tomu, co cítí. Teprve tehdy může psychika i tělo udělat krok, který předtím nebyl možný.
Mnozí lidé říkají: "Já si to přece dovoluji."
A přesto napětí zůstává.
Rozum totiž dokáže souhlasit, ale neumí vytvořit pocit bezpečí. Ten vzniká jinde.
Za skutečným dovolením stojí otevřené a harmonické srdce. Pokud je zavřené – často po zkušenostech, zraněních nebo dlouhodobém tlaku – člověk si může něco povolit v myšlenkách, ale v prožívání zůstává obrana. A obrana proměnu nepustí.
Proto někdy nestačí pochopit. Nestačí ani rozhodnout se.
Je potřeba zažít stav, ve kterém není nutné nic dokazovat ani měnit.
Dovolování se nedá vytvořit silou vůle. Vzniká v prostoru, kde nervový systém přestane očekávat ohrožení a může povolit ochranu, kterou dlouho držel.
Právě takový prostor společně vytváříme na semináři Dovolování. Pracujeme zde s dechem a rytmem slov, ale ne jako s nástrojem kontroly — spíše jako s cestou a procesem vnímání. Pochopení uklidní mysl, ale proměna začíná teprve ve chvíli, kdy ji může pocítit i tělo.