PADLÍ ANDĚLÉ
"I to, co se odpojilo, si pamatuje cestu zpět."
Člověk je citlivá bytost. Otevírá se ve vztazích, při traumatu, při hluboké bolesti i při silném duchovním hledání. V těchto chvílích se může stát, že se na něj naváže jiné vědomí, které samo hledá možnost prožívání.
Obraz "padlého anděla" známe z různých příběhů a tradic. Zda mezi námi andělé, včetně těch "padlých", doopravdy existují, to nechávám na každém z vás, jak to kdo vnitřně cítíte.
Já se v mé praxi s tímto tématem občas setkávám, ne jako s náboženským výkladem, ale jako s určitým typem zkušenosti, která se někdy v lidském poli objeví. Není to ale ani nic výjimečného, ani dramatického.
Někdy jde čistě o symbol. Někdy o psychický proces. A někdy jde opravdu o něco, co vnímám jako samostatné vědomí, které se na člověka naváže a nějaký čas s ním sdílí "prostor".
Takové vědomí skrze člověka prožívá emoce, vztahy i každodennost. Proto může zesilovat to, co je v daném člověku výrazné — radost, smutek, vášeň, nejistotu. Emoce pak mohou být intenzivnější, než konkrétní situace vyžaduje.
Nevnímám to jako útok. Spíše jako určitou formu propojení, často oboustranné výhodného. Citliví lidé někdy říkají, že mají pocit, jako by v nich bylo "něco navíc", co prožívá život spolu s nimi.
Neznamená to ale v žádném případě ztrátu kontroly, ani oslabení osobnosti. Spíše sdílení prostoru, které nicméně nemusí trvat navždy.
Stíny, nebo padlí andělé?
V této chvíli je nicméně důležité říct, že mnoho stavů, které by se daly snadno označit jako "cizí energie", je ve skutečnosti něco jiného, daleko "obyčejnějšího", například vlastní neprožitý stín.
Každý z nás má části, které jsme kdysi potlačili – bolest, vztek, stud, strach. Stíny vždy souvisí s naším osobním příběhem. Když jim začneme rozumět, postupně se integruje a přestává nás ovládat.
Přivtělené vědomí se projevuje trochu jinak. Není navázané na konkrétní události našeho života. Spíše zesiluje samotné prožívání, jako by chtělo skrze člověka zakusit intenzitu lidské zkušenosti.
Rozlišení není o víře, ale o citlivém vnímání. A někdy je potřeba čas, aby se ukázalo, o co skutečně jde.
Kdy nastává čas oddělení
Existují období, kdy má toto spojení svůj smysl. Člověk skrze něj projde určitým vývojem, zesílí, otevře se hlubším vrstvám sebe sama. A pak přijde chvíle, kdy už má stát plně sám za sebe.
Tento moment není o boji ani o rozhodnutí "proti" něčemu. Je to spíše rozpoznání, že zkušenost se naplnila. V terapii tento okamžik vnímám velmi jasně. Ne jako zásah moci, ale jako přirozené dozrání situace.
Oddělení bývá klidné. Někdy velmi jemné, až dojemné. Nevzniká prázdnota, ale větší celistvost.
Tento text je popisem zkušeností, se kterými jsem se ve své práci setkala. Nejde o teorii, kterou by měl každý přijmout.
Někdo v tom uvidí psychologický proces, jiný symbolickou řeč a někdo konkrétní energetickou zkušenost. Každý si může vzít jen to, co mu dává smysl.
Podstatou mojí práce je jediný cíl — aby se člověk mohl cítit víc doma ve svém těle, ve svých emocích a ve svém životě.