SETKÁNÍ DUŠÍ

V mém příběhu se jedná pouze o dvě určité duše, které se spolu scházejí a rozcházejí. Častěji, než jak to běžně u setkání duší bývá. Tato setkání vyjadřuje jediné slovo - NAVŽDY.

V takovém případě netvoří celek jedna duše, ale tyto dvě duše dohromady. Jejich pouť časem je vždy o tom, že se na okamžik rozejdou, a potom se zase spojí. Nemohou žít dlouho odděleně, protože jejich osudem je být součástí toho druhého.

Každým vztahem se naše duše učí. Pouze tyto dvě duše si minulá setkání pamatují. Díky tomu může být každé další setkání harmoničtější.

Čím jsou tyto duše vyspělejší, tým více jim záleží na čistotě vztahu. Na tom, aby byl založený na bezpodmínečné lásce a absolutní svobodě. A to je jeden z důvodů, proč to tyto duše k sobě znovu a znovu přitahuje.

Jestliže jsme součástí takového vztahu, tak od chvíle zrození cítíme hluboko uvnitř, že nejsme úplní, celiství. Můžeme to prožívat jako vnitřní neklid a nenaplnění. A nebo hlad. Hlad po něčem, co dobře známe a co nám od prvního okamžiku naší fyzické existence bytostně chybí.

Můžeme prožívat různé vztahy. Krátké i delší. A nemusí být vůbec špatné. Lidská část naší bytosti může mít pocit, že je nasycena. Pouze velmi hluboko v srdci známe pravdu, ale neuvědomujeme si to na fyzické rovině. Protože naše srdce jsou často velmi uzavřená. Poznání proto přichází tiše a nenápadně.

Může se také stát, že tento vnitřní pocit a touhu potlačujeme, a tím se stavíme sami proti sobě. Nejčastějším důvodem bývá strach z toho, do jaké míry toto setkání ovlivní náš současný lidský život. Protože cítíme, že to, co nás přitahuje k této duši, je nesrovnatelně hlubší, než co jsme doposud dokázali prožít s kýmkoliv jiným.

Jestliže dojde k fyzickému setkání takových bytostí, potom Já, tedy duše, splyne se svojí druhou polovinou. V této chvíli se začne jejich život odehrávat i na dalších rovinách reality. Takové propojení je v podstatě nemožné popsat obyčejnými slovy.

Strach, který ovlivňuje do určité míry všechny naše emoce a tím i vztahy, v tomto případě přestává existovat. Odložili jsme jej kdesi v minulosti a naše srdce nám dovoluje odevzdat se druhé bytosti zcela.

Cesta osamělosti může trvat roky. V okamžiku, kdy najdeme toho, kdo je nám takto předurčen víme, že to je ON. A tím celé naše hledání končí.

NEVYHNUTELNÁ SETKÁNÍ DUŠÍ A VZTAHY V REÁLNÉM ČASE

(návaznost na článek o setkání duší)

Když jsem před léty psala o setkání dvou duší, dostala jsem od vás početnou zpětnou vazbu. Ptali jste se vesměs všichni, jestli je vaším osudem prožít něco podobného. Druhá otázka v různých obměnách zněla: " Co udělat pro to, abychom také v normálním životě byli schopní prožívat něco tak úžasného". Je to vůbec možné? Ano je to možné.

Existuje pět hlavních rovin, na kterých náš život probíhá a mnoho vedlejších. Doplňují se a spolu utvářejí naši "opravdovou realitu". To, co si většina lidí pod pojmem realita představuje, je pouze jedna z nich. Rovina hmoty. Fyzická, chcete-li. Ta, kterou si plně uvědomujeme. Tady vládne (často zcela) právě již zmíněný Rozum, tedy naše vědomí. Druhá je rovina astrální. V té se odehrávalo mé vyprávění. Astrální rovinu si neuvědomuje každý. Proč tomu tak je?

K tomu, abychom si tyto prožitky dovolili a poté je i zhmotnili, musíme postupně duševně dospět. Probudit se. Existuje termín "Rozšířené vědomí". Je to stav, který vznikne spontánně, nebo si jej můžeme navodit. Díky němu se mohou setkat dvě bytosti a prožít spolu vzájemné hluboké citové vazby.

V astrálním světě a na rovině snů neexistuje to, co nás brzdí v běžném životě. Strach. Dovolíme si prozkoumat a prožívat naše nejhlubší vnitřní pocity, emoce a dojmy. Srdce, které je na fyzické rovině ovlivněno traumaty, vzorci chování, bolestnými vzpomínkami, atd., zde nemá problém se otevřít a cítit vše zcela a úplně. Tím se naše prožitky stávají hlubokými, plnými citů a emocí. To je jediný a hlavní důvod.

Astrální rovina a také rovina třetí (snů), jsou v našem životě velmi důležité. Vše, co zažijeme zde, nás ovlivní stejně jako to, co bychom mohli nazvat tím "jediným opravdovým". Naplňují a vyživují všechny ostatní roviny, tedy včetně našeho fyzického těla. To potřebuje tyto energie nejvíce.

Čím dříve přestaneme manipulovat tokem našeho života a zbavíme se potřeby "mít jej pod kontrolou", tím dříve unikneme ze spletité sítě rozumu a jeho manipulací námi, skrze strach. Ten můžeme nalézt za naučenými vzorci chování, kterými se v životě a tím i v lásce samotné, řídíme. To ví většina z nás. Důležité je věřit tomu, že ani strach nám nemůže sebrat sny a naději. A také tomu, že veškeré vztahy, kterých se často podvědomě bojíme, nás utvářejí. Je třeba prožít vše, abychom dovolili naší duši učit se a růst.

Důležitou roli v tomto případě hraje naše Srdce. Právě ono totiž určuje naši momentální schopnost hodnotit a současně prožívat "pravdivě" jak emoce, tak i naše pocity. Čím více je srdce ochotné do sebe vpustit veškeré vjemy beze strachu, tím více se přiblížíme naší přirozenosti. V té chvíli nepřemýšlíme, ale každou částí naší bytosti žijeme to, kým doopravdy jsme. Naše vztahy jsou svobodnější, přestávají nás omezovat. Zbavíme se očekávání, potřeb a závislostí. Stačí si to prostě dovolit. 

Dovolte sami sobě otevřenost v každém vztahu a sledujte, co vám přinesl do života. Zkuste se přestat bát výzev, protože ty přicházejí v chvíli, kdy jsme na ně připraveni. Nic nestojí za to, abyste sami sebe potlačovali. Snažte se být otevření k sobě a stateční navenek.