KDYŽ SE MĚNÍ VĚDOMÍ
Jsou období, kdy se člověk začne vzdalovat tomu, kým býval. Ne náhle, ale nenápadně. To, co dříve fungovalo, přestává dávat smysl a vnitřní jistota se rozpadá, aniž by bylo jasné proč. Na začátku se objevuje pocit, že starý způsob života už nelze udržet.
Může se objevit úzkost, neklid nebo zvláštní pocit, že realita je jaksi tenčí než dřív. Vztahy se vyostřují, hodnoty se přehodnocují a může přijít i silný strach. Reakce druhých bolí jinak než dříve a vlastní myšlenky přestávají být oporou. Člověk se snaží vrátit zpět — vysvětlit si, uklidnit, najít chybu. A čím víc se snaží, tím méně to funguje.
V této fázi se často objevuje strach, který nemá konkrétní příčinu. Není reakcí na situaci, ale na ztrátu vnitřní pevnosti. Starý způsob prožívání se uvolňuje, zatímco nový ještě nevznikl.
Někteří tento stav popisují jako temnou noc duše — období, kdy mizí známý pocit sebe sama. Ne proto, že by se člověk ztrácel, ale protože se proměňuje způsob, jakým sebe vnímá.
Mysl se snaží situaci zastavit. Hledá vysvětlení, vytváří scénáře, kontroluje. Někdy se objeví derealizace, pochybnosti nebo silná potřeba pochopit, co se děje. Jenže právě tehdy se ukazuje hranice myšlení. To, co se mění, neleží jen v rovině úvah.
Proměna se začne zapisovat do těla. Napětí, únava, zvláštní spánek nebo noční probuzení na pomezí snu a bdění. Tělo reaguje dřív, než mysl přijme, že starý způsob orientace končí.
Zároveň se proměňují vztahy. Některé zesílí, jiné se rozpadnou. Objevují se setkání, která jsou osudová a ta otevírají nejhlubší témata, kterým se už nelze vyhnout. Člověk cítí blízkost i bolest zároveň, protože staré způsoby držení vztahu přestávají fungovat.
Po období vnitřního chaosu postupně přichází zvláštní ticho. Ne klid v běžném smyslu, ale méně odporu. To, co bylo dříve ohrožující, přestává vyvolávat paniku. Člověk začíná žít jinak — méně v očekávání, více v přijímání a v přítomnosti.
V této fázi se přirozeně objevuje téma osobních vnitřních i vnějších hranic a s nimi i jiný vztah k sobě. Ne jako rozhodnutí, ale jako důsledek. To, co bylo dříve nutné udržovat silou, se začne držet samo.
Je to postupné přeuspořádání našich vnitřních nastavení, zbavování se zastaralých vzorců chování a způsobů, kterými jsme se kdysi chránili. Když se člověk nebrání a přestane zasahovat do plynulého toku života, začne dávat smysl i to, co na začátku působilo například jako jako ztráta.
Často se ukáže, že to nebyl rozpad života, ale rozpad způsobu, jakým jsme ho dosud drželi a žili.
Pokud v textu poznáváte vaše vlastní prožitky, ve kterých se potřebujete zorientovat, můžete mi napsat.
Tento text je vlastně jakýmsi rozcestníkem k dalším článkům. Mými stránkami vás budou provázet moji duchovní průvodci webem, skrze obrázky k textům.
Moje články nejsou odborné ani vyčerpávající. Spíš vás jen lehce provedou tématem, abyste si mohli udělat vlastní názor a zjistit, jestli vás zajímá podívat se na něj hlouběji. Berte je jako malý náhled, pozvánku k objevování.