VNITŘNÍ SUVERENITA

"Co když problém není v tom, že se neumíme uklidnit, ale v tom, že náš vnitřní systém spolu přestal správně komunikovat?" 

Když už nechcete bojovat sami se sebou

Většinou se v životě neděje nic, co bychom neuměli zvládnout. Jestliže se s touto myšlenkou dokážeme ztotožnit, logicky by z toho mělo vyplývat, že bychom měli být po většinu života ve svém vnitřním klidu.

Přesto tomu tak není.

Co nám tedy vlastně chybí? Co se s námi ve skutečnosti děje?

Naše tělo je v mnoha ohledech podobné počítači. Něco z toho, co se s námi děje, je viditelné a zřejmé, ale na pozadí současně probíhá mnohem více procesů, než jsme schopni si uvědomovat.

A někdy je něco uvnitř nás stále připravené.

Ve střehu.

Často ve stresu.

Člověk může sedět v klidu a přesto klid necítit. Může vědět, že je právě teď v bezpečí, a přesto je jeho tělo nastavené tak, jako by se mělo každou chvíli něco stát.

A tak si možná říkáme:

"Už bych měla být v pohodě."
"Vždyť se nic neděje."
"Proč reaguji tak silně?"

Co se se mnou děje?

Tělo napjatě čeká.
Mysl stále dokola vyhodnocuje.
Srdce reaguje na podněty neklidem nebo bušením.
A my sami si uvědomujeme nevysvětlitelnou nervozitu.

Přitom někdy nejde o to, že by naše reakce byly úplně špatně. Jsou jen silnější, delší nebo častější, než situace skutečně vyžaduje.

Samozřejmě existují situace, kdy je zvýšená pohotovost naprosto na místě. Naše tělo nás má chránit. Problém nastává ve chvíli, kdy se z dočasné reakce stane dlouhodobý způsob fungování.

A právě tady začíná být zajímavé podívat se na člověka trochu jinak.

Co se skrývá za pojmem VNITŘNÍ SUVERENITA?

Vnitřní suverenita neznamená žít život bez stresu. Přiměřený stres je přirozenou součástí života. Neznamená ani, že už se nikdy nebudeme ničeho bát. A už vůbec neznamená mít nad vším dokonalou kontrolu.

Vnitřní suverenita vzniká tam, kde se jednotlivé části člověka přestanou přetahovat o vedení a začnou spolupracovat.

Je to schopnost zůstat ve spojení se sebou i ve chvíli, kdy se uvnitř něco děje. A také poznání, že nemusíme všechno řídit vědomou vůlí.

Vnitřní suverenita vzniká ve chvíli, kdy se tělo, mysl, emoce, srdce i naše hlubší vnitřní vedení mohou znovu slyšet a pochopí, že je v zájmu všech spolupracovat.

Když každá část dělá něco jiného

Naše tělo může "říkat" něco jiného než naše mysl. Srdce může chtít něco jiného než vědomí, které se často řídí naučenými vzorci. Jedna naše část může toužit po změně, ale současně se jí nějaká jiná část brání. Jedna část nás chce jít dopředu. Jiná nás chce chránit. Jedna říká ano. Jiná říká pozor.

A někde mezi nimi stojíme my. Duše a Vesmírné vědomí. Tedy naše Pravé Já. Právě ono je v našem pojetí tím místem, ze kterého může celý systém znovu najít svůj směr.

Nemusíme mít všechno pod kontrolou

Skutečná vnitřní suverenita není o tom, že už nás nic nerozhodí. Není ani o potlačení emocí. Je o tom, že jednotlivé části našeho vnitřního systému vědí, jak spolupracovat.

Nastaví se pravidla. Rozdělí se úkoly. Každá část převezme svou přirozenou zodpovědnost. Tělo pak nemusí rozhodovat místo nás. Strach nemusí automaticky převzít vedení. Minulá zkušenost nemusí pokaždé určovat naši současnou reakci. A když přijde náročná situace, můžeme ji zvládnout a po jejím odeznění se náš systém nemusí dál držet v pohotovosti. Dokáže se znovu vrátit k sobě. 

Do svého vnitřního klidu.